Zemřel Ježíš Kristus v Japonsku?

3 28. 12. 2018
د بهرنی سیاست، تاریخ او روحانیت پنځم نړیوال کنفرانس

Nezáleží na tom, jakou má člověk náboženskou víru, jméno Ježíš Kristus zná každý. Existuje bohatá kolekce příběhů a dobrodružství připsaných této ikonické postavě, ale byl jedním z nich příběh o cestě Ježíše do starověkého Japonska? Podle folklóru jedné vzdálené horské vesnice v severním koutě Japonska Ježíš Kristus nejenže přicestoval do Japonska, ale také zde našel místo svého posledního odpočinku. Dle tohoto příběhu tedy nezemřel na kříži na Golgotě. Protože o tom většinou pochybujete, podíváme se blíže na tento podivný příběh.

Vesnice jménem Shingõ je Ukrytá v horském terénu prefektury Aomori, v severní části Japonska. Jedná se o malou vesničku, kterou obývá pouze 2 632 lidí, většinou zemědělců, kteří žijí jednoduchým venkovským životním stylem. Většina zdejšího obyvatelstva je přísně buddhistická nebo šintoistická, s jediným křesťanem, nejsou zde k vidění žádné kostely. Ve skutečnosti, ze 128 milionů lidí v Japonsku se pouze 1% označuje za křesťany. To způsobuje ještě více zmatku, když zde byla zakořeněna taková legenda, týkající se nejdůležitější křesťanské postavy.

Je obtížné si představit, že ze všech míst na světě, kam Ježíš Kristus zašel, zamířil právě do této ospalé horské vesničky v Japonsku.

Ježíš  a Japonsko

Podle místní tradice se Ježíš dostal do Japonska, když mu bylo 21 let, a pobýval zde během dvanácti let, známých v Novém zákoně jako jeho „ztracené roky“. Říká se, že sem přišel studovat teologii a poprvé přistál v Japonsku v místě nazývaném Amanohashidate. To byl přístav na západním pobřeží. Po svém příchodu, Ježíš Kristus studoval u mistra teologie na hoře Fuji. Učil se zde o náboženství, filozofii, o japonském jazyku a kultuře. Ježíš se prý během svého pobytu zcela ponořil do japonského životního stylu. Jeho studia pokračovala až do věku 31 let, potom absolvoval dlouhou plavba zpět do Judeje. Tam vyprávěl o svých exotických dobrodružstvích v této tajemné, daleké východní zemi, kterou označil za posvátnou.

Ježíš Kristus v tadičním japonském oděvu

Na tomto místě se příběh stává ještě bizarnější. Podle legendy byl Ježíš po návratu do své vlasti odsouzen k ukřižování, ale byl podařilo se mu vyměnit s jeho bratrem Isukiri, který se za něj obětoval. Podle tradičního příběhu to byl spíše Isukiri, než Ježíš Kristus, kdo byl ukřižován. Sám Ježíš uprchl zpátky do Japonska, nesoucí s sebou jen pramen vlasů Panny Marie a odříznuté ucho jeho odsouzeného bratra. Po náročné cestě přes mrazivou pustinu Sibiře, přijel Ježíš do japonského města Hachinohe. Později odcestoval do nedaleké vesnice Shingō.

Daitenku Taro Jurai

Ve vyhnanství v Shingo byl Ježíš znám pod jménem Daitenku Taro Jurai a říká se, že přijal prostý život rolníka pěstujícího česnek, pomáhajícího potřebným. Dokonce údajně uzavřel sňatek s dcerou farmáře jménem Miyuko a zplodil s ní tři děti. Příběh dále říká, že Ježíš žil v této horské vesnici dlouhý a šťastný život a dožil se věku 106 let.

Když zemřel, jeho tělo bylo pohřbeno tradičním způsobem tehdejší doby. Tělo bylo vystaveno na vrcholu kopce po dobu čtyř let, po níž byly jeho kosti svázány a pohřbeny v hrobě, které lze ještě dnes nalézt ve vesnici. Uši Ježíšova bratra Isukiriho i pramen vlasů Panny Marie byly údajně také pohřbeny v sousedních hrobech. K dnešnímu dni žijí v obci Ježíšovi potomci, z nichž nejznámější je rod Sawaguchi.

Hrob Ježíše Krista ve vesnici Shingo

Celá legenda o pobytu Ježíše v Japonsku se zdá být směšná, absurdní a možná i rouhačská, ale v průběhu několika let se objevilo mnoho důkazů, které tento příběh podpořily. Bylo poukázáno na to, že některé z tradičních oděvů v této oblasti byly tógy, jako oděv nošený muži, které byly odlišné od jiných japonských oděvů, podobně jako kimona nošená ženami, která se zdají být podobná spíše oděvu v biblické Palestině, než v Japonsku.

Navíc některé starodávné tradice v této oblasti zahrnovaly i další věci, které jsou považovány za nemístní. Například nosit děti v pletených koších, odívat je do šatů, kde byla vyšita hvězda podobná Davidově a označovat se na čele křížkem. Dokonce i regionální dialekt má vztah ke Svaté zemi, když některé slova připomínají hebrejštinu více než Japonštinu. Dokonce i název vesnice byl kdysi Herai, byl tedy pozoruhodně podobný japonskému slovu pro hebrejštinu – Hebrai. Navíc bylo řečeno, že mnozí z vesničanů měli rozhodně cizokrajný vzhled tváře a dokonce modré oči, ačkoli ignorujeme, že Ježíš určitě neměl modré oči. Tohle bylo považováno za znamení, že byli počati od někoho jiného, než japonského původu.

Dokumenty Takenouchi

Snad nejznámější důkazem je právě to, jak vznikla celá legenda. Sbírka dokumentů známých pod názvem ‚Dokumenty Takenouchi‘ byla údajně přepsána z listu, který byl nalezen v této oblasti v roce 1936, a který pocházel z dob Ježíše. V dokumentu byly texty, které údajně zachycují poslední vůli a svědectví Ježíše Krista, stejně jako úvahy o jeho životě v Japonsku. Dokumenty byly údajně přepisovány asi před 1500 lety z ještě starších dokumentů a svitků, a poté uchovávány po celé generace rodinou Takenouchi ještě předtím, než byly konečně zveřejněny v roce 1800.

Reprodukce dokumentů Takenouchi

Tyto dokumenty, i když jsou zajímavé, jsou většinou považovány za podvod. ˇUdajně je zhotovil ten, kdo napsal originální japonskou jazykovou verzi textu, a sám sebe prohlásil za „kosmoarcheologa“ jménem Wado Kosaka. Jedná se o muže, který se později pokusil kontaktovat v celostátní televizi UFO, a tak snad cokoli, co vyprodukoval, mohlo být vzato s rezervou.

Originální dokumenty údajně zmizely

Skutečnost, že originální dokumenty údajně zmizely během druhé světové války, přispívá k pochybnostem. V současné době jsou tyto dokumenty obecně považovány za vyrobené, a jeden profesor Kjótské univerzity jménem Toji Kamata dokonce poznamenal, že je považuje za podvod. Přesto existují údajně další svitky, které zde byly objeveny. Tyto svitky vyprávějí o Ježíšovi a jeho pobytu v této horské vesnici.

Informační tabule u Ježíšova hrobu.

V současné době zůstává ve Shingō údajný Ježíšův hrob, vlasy Panny Marie a ucho Ježíšova mladšího bratra. Samotný hrob, známý v Japonsku jako ‚Kurisuto no Haka‘, neboli doslovně Kristův hrob, je na kopci s významným křížem. Hrob s ostatními relikviemi zůstává nedaleko. Ve vesnici mají reprodukce svitku Takenouchi, včetně jejich anglického překladu, na nichž je popsán život Ježíše. Ve skutečnosti se v obci nachází celé muzeum, nazvané ‚Muzeum legendárního Krista‘, věnované příběhu o Ježíšovi v Japonsku, které je nedaleko samotných hrobů. Muzeum pečuje o reprodukce dokumentů Takenouchi a různé další památky, které souvisejí s legendou o Ježíšovi.

Jezdí sem mnoho poutníků

V současnosti sem jezdí mnoho zvědavých lidí, kteří se dostanou do tohoto vzdáleného města asi za 3 hodiny vlakem z Tokia. Jezdí sem, aby viděli předpokládaný hrob Krista vlastními očima. Odhaduje se, že sem přijede kolem 20 000 takových poutníků každý rok. Poutníci přijíždějí buď z pravé náboženské touhy nebo z pouhé morbidní zvědavosti. Koná se zde také každé jaro festival, s názvem ‚Kristův festival‘, ve kterém ženy v kimonech tančí u hrobu a zpívají.

Festival u Ježíšova hrobu

V poněkud bizarním vývoji událostí, sem v roce 2004 přijel izraelský velvyslanec Eli Cohen a daroval muzeu plaketu napsanou v hebrejštině. Ta připomínala vztah mezi Jeruzalémem a vesnicí Shingo. Plaketa byla později označena za symbolické potvrzení přátelství, spíše než jakákoli skutečná podpora nebo uznání pobytu Ježíše v obci.

Plaketa věnovaná velvyslancem

Je to spíše bizarní, jak se tato legenda stala v Japonsku v obci Shingo tak zakořeněnou. Obec je převážně šintoistická a je zde pouze jeden křesťan. Dokonce, údajní Ježíšovi potomci, kteří zde stále žijí, nejsou křesťané. Pokud jde o samotnou legendu, není jasné, nakolik je pravdivá. Pozůstatky v hrobech jsou považovány za posvátné a nebyly proto zpřístupněny pro jakoukoli analýzu DNA, pokud by tam opravdu byl někdo pohřben. Nicméně, ať už věříte tomuto mýtu nebo ne, zdá se, že vesnice Shingo má nárok na označení, jako poslední místo odpočinku Ježíše Krista, které bude nadále po nějaký čas vzbuzovat naši zvědavost.

ورته مقالې