جورجسي فرسج: یوازې د ګوتو فکرونه به راتلونکې ته کود ورکړي

31. 10. 2017
د بهرنی سیاست، تاریخ او روحانیت پنځم نړیوال کنفرانس

Na deset jednoduchých otázek o průlomových a nejperspektivnějších výzkumech, objevech a technologiích v ruské vědě odpověděl ruský fyzik Georgij Fursej, doktor matematicko-fyzikálních věd, profesor, čestný viceprezident a akademik Ruské akademie přírodních věd, předseda Petrohradského oddělení RAEN (Ruská akademie přírodních věd, pozn. překl.), prezident Mezinárodní ligy ochrany kultury.

Jaké výzkumy a vědecké objevy jsou nyní těmi nejperspektivnějšími?

Ty, které slouží k zachování lidského rodu, jeho rozvoje a zdokonalování.

Bez toho, abych jakkoli přemýšlel, jde o molekulární biologii, genetiku, práci v oblasti dekódování lidského genetického kódu, nanofyziku, nanoeletroniku a nanotechnologie, informační technologii, psychologii a sociální vědomí (úspěchy v této oblasti umožňují překonat strašlivé technologie manipulace s lidským vědomím).

Existuje ještě jedna právě se rodící oblast vědy, a tou je studium fenoménu intuice a s ní spojených průlomů v poznání, které někdy nazýváme osvícením. Vědci se dnes velmi přiblížili k problému multidimenzionality a nelineárních jevů našeho světa. Mimořádně důležitými se staly astrofyzikální výzkum a studie vzdáleného vesmíru. To, že byly objeveny nové metody pozorování, jako jsou radiospektroskopie, rentgenové a infračervené spektroskopie, přineslo možnost podstatným způsobem prohloubit naše představy o formování vesmíru, jeho procesech i budoucích kosmických katastrofách, stejně jako o takových jevech a objektech, jakými jsou černé díry a kvasary, reliktní záření, temná hmota a energie.

Bez ohledu na obrovské rozměry a vzdálenost podobných objektů jak v čase, tak i prostoru, tyto fundamentální výzkumy fantasticky a fenomenálně rozšiřují představy člověka o Vesmíru. Pokud bychom mluvili o naší Sluneční soustavě, pak všechna tato systematická pozorování umožňují spojit aktivitu Slunce s jeho působením na klima, počasí a zdraví lidí. V minulém století tomu byly zasvěceny výzkumy Čiževského, Florenského, Ciolkovského a jiných ruských vědců.

Neméně perspektivní je i systematické pozorování Slunce a asteroidů v okolí Země. Jejich sledování je důležité, protože srážka se Zemí může vést ke globální katastrofě a je třeba ji umět v nejbližší budoucnosti předvídat. A pak jí možná v této kritické situaci budeme moci zabránit tím, že využijeme nové vesmírné technologie a obrovské zdroje energie, které jsou akumulovány v jaderných náložích. Ať je to jakkoli podivné, můžeme v tom vidět jedno z pozitivních využití bojových jaderných náloží.

ولې potřebujeme jadernou fúzi?

Vědci se již dávno dohadují, zda ji potřebujeme a jestli je ve své podstatě uskutečnitelná. Mám za to, že důkazy o možnosti realizace takového procesu jsou sporné. Mnozí ortodoxní vědci tvrdí, že to odporuje fundamentálním základům současné vědy. Ale realizace studené fúze je pro lidi mimořádně lákavá, a proto o ní budou i nadále mluvit.

Energie uvolněná z jaderných reakcí je milionkrát vyšší, než při obyčejném hoření. Příkladem přírodního termojaderného reaktoru je Slunce, které vytváří energii pomocí termojaderné syntézy hélia a vodíku. Hypotéza týkající se možnosti jaderné reakce v chemických systémech bez výrazného zahřátí pracovní látky se nazývá studenou fúzí. A její úspěšné využití bude znamenat skutečný převrat v energetice. Ve světle příkladů neúspěšných pokusů i evidentních falzifikací koncem 20. a počátkem 21. století považují ortodoxní vědci práce týkající se studené fúze za pavědu. Nicméně v různých zemích na tomto vědeckém problému pracují skupiny výzkumníků, které pravidelně informují o svých úspěších.

Co dá světu vodíková energetika?

Pocit, že je již téměř vše připraveno pro to, aby byla uvedena do života, ale protože světová ekonomika je ve značné míře postavena na surovinových zdrojích uhlovodíkových paliv, věci se hýbou pomaleji, než by mohly.

Již dnes existují systémy, které dávají možnost použít vodíkovou energetiku v automobilech, ale také ve výkonnějších strojích a mechanismech. Tímto problémem se konkrétně u nás zabývají v Centru elektrofyzikálních povrchových problémů při Petrohradské Státní univerzitě telekomunikací. Tyto výzkumy jsou prováděny v laboratoři akademika RAENu A. I. Livšice. Jeho kolektiv se už několik let úspěšně zabývá vývojem supervodivých vodíkových membrán, otevírajících nové možnosti v oblasti vodíkové energetiky.

Vodíková energetika umožňuje přejít od uhlovodíkových surovin k surovinám ekologicky čistým. To například znamená využití vody jako paliva. Jedná se o nejnovější směr výroby a využití energie lidstvem, založený na používání vodíku jako prostředku pro akumulaci, přepravu a spotřebu energie lidmi, dopravní infrastrukturou a hospodářskými odvětvími.

Atomová energetika v podobě malých, ale výkonných agregátů, jež nevyžadují náklady na přenos energie, má nepochybně budoucnost. Taková zařízení mohou být ale také vytvořena i na základě vodíkové energetiky.

Jaké možnosti otevírá nanoelektronika?

Můžeme říci, že nanofyzika a nanoelektronika představují špičku v moderní elektronice. Nanofyzika je nejnovější sférou výzkumu v oblasti kvantové fyziky, chemie a biologie, kde se projevují zcela nové a zvláštní vlastnosti hmoty. Nanoelektronika je oblastí elektroniky, která se zabývá vývojem fyzických a technologických základů pro vytvoření integrálních elektronických schémat s charakteristickými rozměry prvků menšími než sto nanometrů.

Termín nanaoelektronika zaměnil termín mikroelektronika, který je obvyklejší spíš pro starší pokolení. Pod ním byly chápány špičkové technologie polovodičové elektroniky 60. let o velikosti prvků řádově jeden mikron. V nanoelektronice jsou ale vyvíjeny technologie výroby zařízení o rozměrech prvků ještě menších, nepřevyšujících sto a někdy i deset nanometrů. Hlavní zvláštností však tady není obyčejné mechanické zmenšování rozměrů, ale to, že u prvků takové velikosti začínají převažovat kvantové efekty, jejichž využití může být velmi perspektivní.

Poslední dobou mají vědci k dispozici velmi zajímavé a slibné přírodní nanoobjekty, jimiž jsou grafény a nanotrubice. Mimochodem, objev každého z těchto objektů byl oceněn Nobelovou cenou. Nanotrubice je válcovitá strukturu o tloušťce několika atomů. V závislosti na tvaru a velikosti mohou mít jak vodivé, tak polovodivé vlastnosti. Grafén je dvourozměrný krystalický uhlíkový materiál, který si lze představit jako plochou strukturu skládající se z atomů uhlíku. Má vodivé vlastnosti, které mu umožňují fungovat jako velmi dobrý vodič i polovodič. Kromě toho je mimořádně pružný a je schopen vydržet obrovské zatížení na tah a ohyb.

 Jaký máme užitek z nanotechnologií?

Například grafén je považován za nejpravděpodobnějšího kandidáta pro využití v počítačích nové třídy, monitorech, slunečních bateriích a flexibilní elektronice. Právě on dává naději na podstatnou miniaturizaci těchto zařízení. Grafén je již nyní základním prvkem pro sestavování superkondenzátorů a akumulátorů elektrické energie.

Nanotrubice jsou schopné dodat elektronickým schématům revoluční mechanické a optické vlastnosti, jednoduše řečeno umožnit, aby byla elektronika flexibilní a průzračná. Jde totiž o to, že jsou pohyblivější a nezadržují světlo v tenké vrstvě, což znamená, že matrice s integrálními schématy se mohou ohýbat bez ztráty svých elektronických vlastností. Není vyloučeno, že v blízké budoucnosti bude možné nosit notebook v zadní kapse kalhot, a když si sedneme na lavičku, rozevřeme jej do velikosti novin. Přitom se celý jeho povrch stane obrazovkou s vysokým rozlišením. Potom jej bude možné znovu svinout třeba do podoby náramku.

Kromě toho mohou být takové nanoobjekty využity v medicíně, kde budou přepravovat léky na potřebná místa, dále v elektronických urychlovačích, vysokofrekvenčních a impulzních zařízeních, laserových přístrojích, malé a přenosné rentgenové technice a v těch případech, kdy je třeba provést šetření spojená s teroristickou hrozbou. Nanomateriály již našly efektivní využití v katalýze, při vytváření nových maziv, superodolných povrchů, barev apod.

K čemu je dobře studovat technologie určené k manipulaci s vědomím mas?

Čtete-li sci-fi literaturu ze 70. a 80. let, a to nemluvíme o daleko starších vědeckofantastických dílech, chápete, že jediné, co jejich autoři nemohli předpovídat, je bouřlivý rozvoj informačních a komunikačních technologií, od obyčejných mobilních telefonů až po internet, smartfonů, tabletů a jiných důmyslných přístrojů, neboli miniaturních mobilních zařízení, používaných pro různé účely.

Viditelný pokrok je zde zcela ohromující. To, co velcí fantastové popisovali relativně nedávno, se žádným způsobem nedá srovnat s tím, co tu máme dnes. Informační a počítačová sféra se rozvíjí takovým tempem, že nepočítáme na roky, ale na měsíce to, jak moderní přístroje stárnou a objevují se nové. Spotřebitel toto šílené tempo prostě nestíhá. Toto „počítačové tornádo“ jednoduše ničí chápání obyčejného člověka.

Všechny tyto výdobytky civilizace v sobě ale nesou i evidentní hrozby, jako je například závislost na počítačích i internetu a nebezpeční úniku do virtuálního světa. To tedy znamená, že si člověk musí vytvořit protijed proti zombifikaci vlastního vědomí. Smutné a hrozné je, že ať vědci vynaleznou cokoliv, vždycky se z toho stane zbraň. Nicméně pokud nebudeme mít k dispozici odpovídající znalosti, pak jednou nebudeme schopni pochopit, díky čemu umíráme…

Musíme si vytvořit vnitřní systém ochrany před lákadly, před pokušením manipulovat s vědomím, včetně těch, které jsou nyní používány teroristy. Nemůžu například pochopit, jakým způsobem je tak možné působit na mozek mladého, zdravého a vzdělaného člověka, který často pochází z normální, velmi dobře prosperující rodiny, aby se, i když žije v Evropě, dobrovolně stal islámským zabijákem, propadl se do nejhlubší psychologické díry a dostal se tak do stavů odporujících lidství. Máme-li přemýšlet o lepší budoucnosti, pak je velmi důležité pochopit principy, které umožní odolat takové strašné manipulaci vědomí. A tehdy budeme schopni přežít.

Zlo se obvykle usadí na konci skvělé myšlenky, kterou mění v antitezi a vytváří pokušení využít nějaké černé technologie, z nichž získá okamžitý užitek. Někdy taková výhoda bývá velmi velká a rozšiřuje se na významný časový úsek, ale ve výsledku je to vždycky past. Ta se pak uzavře a s lidstvem to začíná být špatné…

Co je to osvícení?

Tajemství lidského vědomí je nutné rozluštit už i proto, abychom například pochopili princip mechanismu osvícení. Co to vlastně je?

Víme, že existuje i jiný způsob získání znalostí, který nazývají intuicí, osvícením či šestým smyslem. Díky tomu se vědci donekonečna hádají a někteří nazývají pokusy prozkoumat fenomén osvícení pseudovědou. Ale vždyť ono existuje! Ke všem velkým vědeckým objevům došlo právě na úrovni osvícení.

Známá neurofyzioložka Natálie Bechtěrevová říkala: „Můžeme se přiblížit k rozluštění, když prostudujeme mozkový kód myšlenkové činnosti, tzn., že se podíváme na to, co se děje v těch částech mozku, které mají vztah k myšlení a tvořivosti… Mozek nasává informace, zpracovává je a přijímá řešení; tak to prostě je. Někdy ale člověk získává hotovou formulaci jako by odnikud… O fenoménu osvícení vědí všichni, kteří se zabývají tvořivostí. A nejenom jí. Tato málo prostudovaná schopnost mozku často hraje rozhodující roli v jakékoliv situaci… Existují na to dvě hypotézy. V té první jde o to, že v okamžiku osvícení mozek pracuje jako ideální přijímač. Pak ale musíme přiznat, že informace pochází zvenčí z vesmíru nebo ze čtvrté hustoty. To je zatím nedokazatelné. Lze ale říct, že si mozek sám pro sebe vytvořil ideální podmínky a „osvítil se“…“

K čemu potřebujeme „šílené myšlenky“?

Jenom ony nám umožní uskutečnit skok do budoucnosti. Je tu ale nebezpečná tendence, která vznikla díky příliš racionálnímu myšlení řady vědců. Urputně vystupují proti jakýmkoli „šíleným“ myšlenkám. Je to spojeno s tím, že se ve vědě objevilo hodně dobrodruhů.

Všechny dost neobvyklé myšlenky, stejně jako zprávy o neobyčejných faktech a výrazných pozorováních, které v současnosti ještě nebyly hodnověrně zdůvodněny, vyvolávají zuřivý odpor konzervativců. A ve výsledku je vše, co nespadá do ortodoxních představ, prohlášeno za „pseudovědu“.

Při Ruské akademii věd dokonce vytvořili speciální komisy „pro boj s pseudovědou“. Funguje již více než deset let. Přitom je úplně opomíjen a odmítán ten nezvratný fakt, že většina fundamentálních objevů v nejrůznějších oblastech vědy, počínaje kvantovou mechanikou, teorií relativity, biologií apod., byla provedena výzkumníky, které osvítily „šílené“ myšlenky.

Je třeba studovat všechno nepoznané?

Ruská akademie přírodních věd je někdy odsuzována za to, že prý myslí příliš široce, což znamená, že přijímá a schvaluje „šílené“ myšlenky a lidi, kteří je prosazují, a pomáhá jim. Jak ale řekl jeden ze zakladatelů sovětské kosmonautiky, ruský fyzik, matematik a kunsthistorik, spolupracovník Sergeje Koroljova, akademik RANu i RAENu Boris Viktorovič Raušenbach: „Připouštím všechno. Tím nejhorším ve vědě je něco nepřipouštět. Jedná se o nevědecký přístup. Když mi říkají, že se někde objevil pozoruhodný kouzelník a že u něho bytě začínají létat stoly a židle, neříkám, že to není možné. Jdu a podívám se (v přeneseném smyslu slova). Příliš málo toho víme o přírodních zákonech.“

Na toto téma bylo vyřčeno i nemálo dalších přesných výroků: „Nikdy neříkej nikdy“, „Příteli Horacio, existuje mnoho zázraků, o kterých se našim mudrcům ani nesnilo…“ a v tomto soupisu můžeme pokračovat.

REAN to bere do úvahy a snaží se spolupracovat s náboženskými filozofy, studovat a propagovat práce vynikajících ruských kosmitů, jako byli Ciolkovskij, Solovjev, Florenskij, Berdjajev. Nejsme proti tomu, abychom pronikli do této pro někoho zakázané oblasti. A když ortodoxní lidé začínají křičet: „Ajajaj!“, „To není možné!“, stavět se k nám jako k „bezvěrcům“ a vytvářet něco jako současnou inkvizici, pak je to ve skutečnosti velmi nebezpečné. Vědecká inkvizice je pro vědu absolutně neperspektivní.

Sergej Petrovič Kapica říkal, že ať to zní jakkoliv paradoxně, v současné vědě mizí osvícenecké programy… Je třeba se této entropii postavit. Nevykřikujme, že z pseudovědy, z onoho nepoznaného nikdy nic nemůže vzejít, ale pojďme mluvit o tom, jak se stvořen svět, pojďme vystupovat v televizi bez cenzury a dejme divákům možnost, aby samostatně nacházeli argumenty a aby se sami rozhodli, co je pravdivé a co ne. Pak budou chápat, co se kolem čeho točí, jestli Slunce kolem Země, nebo Země kolem Slunce.

Kolikarozměrný je svět?

Objevuje se stále více důkazů o tom, že svět, ve kterém žijeme, sahá daleko za hranice nám známých tří rozměrů. Vesmír je daleko širší a složitější. Studium multidimenzionality a nelineárnosti prostoru a času, stejně jako sestavení systémů rovnic, které nám umožňují porozumět těmto stavům a vlastnostem přírody, nám pomohou uvědomit si své místo ve vesmíru.

Bohužel zatím ještě nemůžeme vytvářet obrazy a popisovat kvantově mechanické efekty mimo rámec představ o trojrozměrném světě. Ale je pozoruhodné, že náš mozek si je stejně schopen uvědomit tuto situaci. A to nám dává naději. Vědci již získali rovnice, jejichž smysl jsme ještě zcela nepochopili, ale které nám přesto přinášejí praktické výsledky.

 

Otázky pokládal: Vladimír Voskresenskij

ورته مقالې